Po včerejším hektickém večeru jsem se chtěl trochu více vyspat, ale to jsem si moc nedopřál protože jsem chtěl ještě dopoledne stihnout několik věcí než pojedeme do pohoří Sierra Maestra. S Holgarem jsme si dali sraz v 10:00 takže jsem chtě nechtě musel vstávat v 8:00, ale zase mě to tolik nevadilo - když musím tak prostě vstávám.

Díky servisu pana Googla je dnes velmi jednoduché ukázat, kde přesně se nacházím. No ... kde se tak zhruba nacházím, abych byl přesný. Takže pokud budu mít přístup k internetu (o čemž nejsem v případě Kuby vůbec přesvědčen), budu se snažit o pravidelnou aktualizaci své pozice. I když tím pravidelně si nejsem tak jistý!

Někomu se to může zdát až příliš důsledné, ale od jisté doby si přesně eviduji každou utracenou korunu, dolar, ringit, prostě všechny výdaje mám pod kontrolou. Ne jinak tomu je i tentokrát (článek bude průběžne aktualizován).

Dnes jsem se probudil docela brzy, v 7:00. Měl jsem naplánovaný přesun do Bayama, ale ještě před tím jsem se chtěl jít ráno proběhnout. Počasí bylo na běh celkem ideální, nebylo horko a ani nevypadalo že by pršelo. Také jsem se chtěl zastavit na vlakovém nádraží koupit jízdenku abych se s tím pak nemusel zdržovat.

Dnes jsem již naštěstí snídani objednanou neměl a ani nevím jak bych to stihl, možná by mě to nosili na stůl když už bych byl v autobuse. Vstal jsem v 6:30 a okolo 7:00 jsem se přesunul na autobusové nádraží, které bylo naštěstí nedaleko místa kde jsem ubytován. Chtěl jsem si koupit svůj oblíbený nápoj z cukrové třtiny ale měli ještě zavřeno a tak jsem místo toho šel do nádražního bufetu.

V noci bylo kupodivu chladno (ano, i na Kubě může být zima) a i ráno místní komentovali situaci jako "hay frío", tedy že je chladno a že i oni to pocítili. Každopádně to ještě nebylo tak hrozné abych vytáhnul spacák, zatím jsem si vystačil jen s dekou i když tentokrát to bylo celkem hraniční. Snídani jsem si domluvil na 8:00 a tak jsem již v 7:55 netrpělivě (čti hladově) seděl na terase a vyčkával.

Již včera mě paní Sylvia upozorňovala, abych si nedával věci blízko oken, protože se tam prý někdy i krade (obecně), na otázku jak když jsou tam mříže tak mi odpověděla, že prý si zloděj přitáhne drátkem to co vidí k oknu a to co jde protáhnout proháhne mříží! Takže to by si v případě mříží u mých oken protáhl maximálně žvejkačky, kdyby nějaký našel. Ale pro jistotu je mříž i před dveřmi. A právě tu mříž jsem ráno zapomněl odemknout když mi paní Silvia nesla snídani, takže musela ...

Ráno jsem vstal již v 7:00, dobalil si věci a za deset minut jsem byl na snídani. Jakmile jsem ji uviděl, skoro se mi už udělalo špatně, všechno jako včera, předevčírem a kdybych tam byl o den déle tak i přepředevčírem. Džus jsem vynechal (nakyslej), chleba (čti psí suchary, není to chleba jsou to prostě suchary) taky, snědl jsem papáyu a vajíčko, vypil kávu a tím jsem skončil. Paní Margarita se sice divila, já ne, takže jsem se rozloučil a šel na autobus.

Na dnešek jsem měl domluvenou snídani na 8:00, chtěl jsem toho ráno stihnout co nejvíc abych se odpoledne mohl jít v klidu podívat na baseball. Paní Margarita mě starostlivě připravila opět to samé co včera, abych byl přesný, na vlas to samé co včera - připomnělo mě to film Zítra vstanu a opařím se čajem. I ten ananasovej džus byl stejně nakyslej jako včera, aspoň že to vajíčko bylo celkem k jídlu a i papáya mě potěšila. Paní Margarita se sice divila, proč vstávám tak brzy (velmi starostlivá, už mě začíná ...

Po včerejším příletu na Kubu jsem měl dnes na programu prohlídku města. Již včera mě Havana uchvátila a tak jsem již celkem tušil, co dnes mohu čekat a hodně jsem se na to těšil. Vstal jsem celkem brzy, snídani jsem měl objednanou od seňory Margarity na osmou a tak jsem vstal pro jistotu již v 7:00. Kupodivu tekla i ráno teplá voda, což bylo po delší době opět milé zpestření ledového stereotypu.